Výtopna Prievidza (Michal Talien)

dne 11. 04. 2019

---

---

Postup dle Michala Taliena.

Výtopna Prievidza (Michal Talien 2017)

Kapitola 1

Po dlouhé době jsem se zase jednou pustil do lepení modelu ze stavebnice. Je to zase jednou výrobek Igra-modelu (tedy dříve Šikulů - to už jim u mne asi nikdo neodpáře - zatím kvalita modelu tohle původní pojmenování jen potvrzuje).
Dlouho jsem stavbu modelu odkládal, protože času je pořád málo, ale využívám těch prvních byť jen krátkých trochu volnějších chvilek a pustil jsem se do práce :-)

Tradiční balení nové řady modelů slibuje pořádnou porci tvůrčí zábavy.

Stavebnice obsahuje tradičně i lepidlo a podrobný stavební návod, který v úvodu zmiňuje, že každý modelář může mít svůj vlastní oblíbený variantní postup a postup v návodu je pouze doporučený. Mimo jiné je také zmíněno, že stavebnice je určena spíš zkušenějším modelářům.

Tradičně jsem začal barvením dílů, které chci mít v trochu jiné barevnosti, než je barva dodaného materiálu, případně laku od výrobce. Díly dřevěné, které jsou vyrobeny z tenké dřevěné překližky, mají sice přirozenou barvu dřeva, ale ve výsledku chci, aby model vypadal jako budova, která už nějaké ty desítky let stojí, tedy ne nová. Proto tomu přizpůsobuji i barvu dřevěných částí, které mají vyvolávat dojem dřeva upraveného minimálně napuštěním olejem, který už ale často ustoupil působení deště a dalších povětrnostních vlivů.

Dalšími díly, které jsem předem barvil, byly interiérové strany stěn, které se v tomto modelu nově konstruují tak, že se lepí ze dvou vrstev, mezi které se vlepí vrstva průhledného plastu, znázorňující zasklení oken. (Tady zatím snad jediná menší výtka - vzhledem k tomu, že se předpokládá lepení plošně k sobě a předpokládá se použití disperzního lepidla, překvapilo mne, že zadní strana tohoto velkého stěnového dílu, tedy vlastně obě strany, jsou nastříkány lakem, přičemž předpokládaná rubová strana měla vrstvu laku silnější. Byl to omyl, nedopatření? Mně nezbylo než pomocí brusného papíru povrch zdrsnit tak, aby se disperze měla "čeho chytit".)
Interiér výtopen býval často vymalován bíle a občas byla dolní část stěn namalována tmavší barvou, zřejmě aby nebylo tak brzy vidět zašpinění. Zvolil jsem tedy červenohnědou barvu, aby celá stavba barvami příliš nehýřila. Navíc jsem stejný odstín viděl na několika fotografiích podobné reálné výtopny.

V návodu je doporučeno předem si sestavit drobné části, jako jsou komíny a montážní jáma. Obvykle to dělám ve chvílích, kdy čekám, až zaschnou natírané díly, udělal jsem to tedy i teď. Komíny mají tradiční konstrukci a vypadají velmi věrně, vyžadují ale také předběžné nabarvení, pokud chcete co nejrealističtější vzhled. Potěšila hlavice komínu slepená ze tří ustupujících vrstev, která tak vypadá velmi dekorativně.

Montážní jámu jsem si také "vymaloval" a vyzkoušel jsem i techniku "mokrých skrvn či louží" tvořených zaschlým disperzním lepidlem. Podobný efekt se dá, možná s ještě lepším výsledkem, samozřejmě dosáhnout i aplikací lesklého bezbarvého laku.

Po sestavení jámy jsem vydlabal do podkladové desky ze styroduru patřičný dolík, do kterého zapadne. Bude ale nutné okolní plochu pokrýt minimálně 1mm tlustým kartonem, protože celá základna modelu se lepí teprve na vrchní plochu dílu jámy.

A pak už konečně došlo na sestavování jednotlivých stěn hlavního objektu výtopny. Jak už bylo řečeno, mezi dvě vrstvy stěny se vlepí kousky plastové slídy, která znázorňuje zasklení oken. Do otvorů ve stěnách se pak na "sklo" lepí rámy oken z obou stran. Tady se ukazuje, jak přesně vyrobené modely od Igry jsou, protože rámy přesně sedí do připravených otvorů a navíc opravdu obě vrstvy přesně lícují (pokud jsme lepili stěny přesně - bohužel je poměrně snadné neuhlídat při lepení díly a jakýkoliv byť malý posun se právě u okenních rámů viditelně projeví).

Výsledek lepení - jedno z velkých oken výtopny - na snímku už jsou osazeny rámy na obou stranách skla.

Když máme stěny zkompletované, můžeme se pustit do slepování "hrubé stavby". Tomu předcházelo ještě lehké kolorování podkladové desky, tedy podlahy výtopny. Skvrny by měly znázorňovat zašpinění podlahy olejem, sazemi a prachem...

Vjezdový portál z dřevěného dílu, vlepený do zářezu, který vznikne slepením dvou vrstev stěny.

Kapitola 2

Dalším krokem stavby byly přístavby vodárny, skladu a dílny. Tam jsem si při stavbě uvědomil několik drobností, na které je potřeba si dávat pozor. Například při vlepování oken do okenních otvorů je dobré je posouvat co nejvíc k hornímu nadpraží, protože dolní část rámu bude přikrytá vlepeným parapetním kvádrem či římsičkou, chcete-li. Podobnou věc jsem si uvědomil už při sestavování nádražní výpravní budovy Jemnice.
V této stavebnici specifickým detailem jsou dělící lišty do skleněných výplní vstupních dveří do přízemí vodárny. Zprvu mě nenapadlo, že tak drobný a subtilní díl by byl dodán v papírové variantě... a on je!
Zjistil jsem to až ve chvíli, kdy jsem měl dveře (s linkami jen nakreslenými na "zasklení") vlepené do stěny a sestavené obvodové stěny tohoto středového rizalitu. Následná oprava nedopadla úplně ideálně, ale pokud s použitím těchto dílů budete počítat od začátku, myslím, že výsledek bude skvělý. Bylo by dobré tyto lišty vlepovat do patřičných okenních otvorů (sedí přesně na dotyk s obvodem, bez přesahů, které by pak komplikovaly doléhání zasklení) ještě v době, kdy dveřní díl, nejlépe už zasklený, bude ležet na plocho na podložce. Ne jako já, kdy jsem musel nejprve odříznout už přilepené zasklení a vlepovat lišty do osazených dveří s omezeným manévrovacím prostorem a pak ještě vlepovat zpět "sklo".
Postup lepení stěn dalších přístaveb, tedy dílny a skladu, se mi osvědčil spíš v pořadí nejprve delší stěna a pak krátká. Vyzkoušel jsem obojí a ani jeden postup nebyl úplně snadný, ale oba nakonec dopadly dobře.

Po sestavení obvodu budovy v úrovni přízemí je čas dostavět patro vodárny.

Strop přízemí/podlahu prvního patra vodárny osadíme co nejdříve, protože pomáhá držet správný tvar všem stěnám a tak fixovat stavbu během zasychání.
Ještě předtím ale zastřešíme boční přístavby dílny a skladu. Připravíme si tedy potřebné díly krovu a střechy, která je v tomto případě s plechovou krytinou.
Mezitím také nalepíme nárožní bosáže, které je vhodné umístit ještě před nalepením střechy, protože pak by byl přístup o něco obtížnější. Na nárožích přízemí vodárny je to zcela nezbytné, protože přízední krokve střech dílny a skladu na bosáže těsně doléhají a znemožnily by jejich pozdější vlepení.

Hřebenový trám, osazený na stěnu vozovny, je potřeba zasunout do připraveného otvoru v boční stěně vodárny. Je to poměrně malý otvor a je obtížné odhadnout, jak daleko je třeba trámek zatlačit a kdy už je bezpečně na místě. Je proto asi lepší trámek fixovat lepidlem až v momentě, kdy je správně umístěn K správné lokaci dílu navíc slouží linky vyznačené na stěně vozvnoy (jsou patrné na obrázku o jeden výše).
Po jeho osazení můžeme přilepit i ostatní díly krovu.

Přilepení krytiny už je jdnoduchý úkon a neskrývá žádná úskalí.
proto tato část stavby je pak rychle hotová. A je možné pustit se do stavby patra vodárny.

Do stěn patra předtím vlepíme sestavená okna. Stěny jsem lepil nejprve obě boční a nakonec stěnu čelní, štítovou.

Následují pozednice a hřebenový trám, který se musí lepit pozorně, protože není osazen souměrně. Ale na to je v návodu upozorněno, takže pokud ho alespoň zběžně projdete, neuděláte žádnou chybu.

Nalepení pozednic je navíc vhodné provést nyní, protože prkenné obložení přesahuje stěnu až na pozednice a lepí se na obojí zároveň.

Po nalepení prkenného obložení patra vodárny následuje dolepení ozdobných prvků nad okna a bosáží na nároží a mezi okna celé výtopny. Stejně i tady je dobré před nalepením bosáží přilepit pozednice, protože horní reliéfní pásy také přesahují ze stěny až přes pozednice.

Jako poslední pak nalepíme prkenné obložení štítů výtopny...

A teď už přijde finále - krov a střecha - a to už v posledním díle.

Kapitola 3

A konečně se dostáváme ke koruně celého dílka - střeše. Krov je relativně rozsáhlý, má větší počet dílů, ale slibuje ve výsledku pevnou konstrukci v rámci měřítka věrnou originální stavbě.
V této fázi stavby je důležité podívat se do návodu, protože před lepením jednotlivých vazeb krovu na místo je třeba pět hlavních vazeb navléknout tím správným otvorem na hřebenovou vaznici. Po vlepení vazeb na místo už nebude tento krok možný provést a bylo by nutné díly zase vytrhat a tady by hrozilo jejich poškození.

V návodu je také dobré ověřit v jakých polohách mají být tyto vazby krovu přilepeny, protože pak se mezi ně budou lepit vazby další. V prostoru střešních větracích nástaveb jsou to vazby složitější...

... ve zbytku krovu už jsou to pak jednodušší "véčka".

Takhle pak vypadá celý krov nad hlavním prostorem budovy výtopny.

Když je krov hotový, můžeme pokračovat "prkenným záklopem". Celkem jednoduchým úkonem (náročným spíš na rychlost nanášení lepidla na jednotlivé krokve) je nalepení hlavního dílu záklopu na střechu výtopny.
Pak ale následuje poměrně náročná část výstavby - náročná hlavně na přesnost a trpělivost - a tou je vlepování jednotlivých lamel do zářezů v sloupcích střešních větracích nástaveb. Já jsem si je předem nabarvil nejen hnědou barvou, která odpovídá barvě krovu, ale i černou barvou imitující zašpinění kouřem.

Do patra vodárny jsem vlepil váleček papíru, imitující nádrž na vodu. volně jsem se inspiroval plánem obdobné vodárny a rozměry odečetl odtamtud. Nádrž se ukázala být pro tuto vodárnu příliš velká, průměr jsem tedy o něco zmenšil, aby odstup od oken umožňoval průchod případné údržby. Přišlo mi ale důležité, aby vzhledem k předpokládané existenci nádrže v tomto místě nebylo vidět okny skrz celou stavbu.

Po nalepení lamel a krycích masek na vnější boky sloupků nalepíme na čelní stěny nástaveb krycí štítové prkenné díly.

Při fotodokumentaci jsem nějak opomenul nafotit fázi nalepených krokví na krovu vodárny, ale tam není žádná záludnost a odpovídá to běžné části krovu hlavního prostoru výtopny, jistě si s tím tedy všichni modeláři bez problémů hravě poradí :-)

Po zkušenostech s jinými stavbami jsem si tu zkusil už rovnou nalepit i podokapní žlaby, abych se k nim pak obtížněji nemusel vracet v pozdější fázi.

A nakonec nalepíme papírový díl "prkenného záklopu" i na větrací nástavby. Tím je fáze výstavby krovu zakončena a už nás čeká pokrývání.

Před lepením střešní krytiny, v tomto případě terakotových žlábkovaných tašek, jsem si všechny díly ještě nabarvil. Základní odstín tmavé červené je příjemný a vypadá celkem věrně, ale v reálu je málokdy barva tak jednolitá a dokonalá, proto jí dodáme určitou nejednotnost několika vrstvami různobarevných nátěrů spíše sušším štětcem (pokud pracujete vodovkami, jako já). Možné je samozřejmě použití např. barevných pastelek, ale i patinátorů, kříd... zkrátka na co jste zvyklí a s čím nejraději pracujete. Je také dobré, když modely na vašem kolejišti jeví známky podobného zpracování. Celek pak vypadá jednolitěji a působí reálněji.

Případná deformace papíru při malování není zas tak na překážku, protože při zvlhčení při lepení k ní stejně dojde a po zaschnutí lepidla zůstává proužek rovně nalepený na střeše.
První nalepené proužky krytiny. Začínáme stejně jako při reálném pokrývání střechy odzdola a pokačujeme směrem nahoru.

Druhá řada krytiny naznačí, jak rychle nám pokrývání půjde a kolik času nám asi zabere. Mně střecha zabrala zhruba jeden celý volný den... ale práce samozřejmě probíhala s nutnými pracovními přestávkami. :)

Tady už se blížíme k dokončení. Umístění jednotlivých pruhů krytiny je na ploše záklopu označeno gravírovanými linkami ve třech místech, je tedy poměrně jednoduché správný odstup horních hran dodržet... přesto nemusí být vždy na desetiny milimetrů přesné. Proto pak v horní části může dojít k drobným nepřesnostem, které je pak nutné dorovnat.

Konečně je celá střecha včetně všech jejích částí pokrytá a zbývá poslední krok pokrývání - hřebenáče a krycí štítové latě

Před přilepením latí je dobré konce krytiny trochu zapilovat (či ubrousit jemným brusným papírem) do roviny, aby se latě daly přilepit snadno a rovně.

A konečně i latě jsou na místě a zbývá dolepit hřebenové proužky. Zpočátku jsem měl v plánu použít zde plastové díly hřebenáčů (například od Malé železnice), ale po vyzkoušení se mi zdálo, že moc vizuálně nesedí a proto jsem nakonec použil přece jen originální díly které jsou ve stavebnici, i když nejsou úplně realistické...

Následují fotografie s dokončenou střechou jak s hřebenovými díly (zatím jedinými barevně neupravenými), tak i s komíny, které jsou vyrobeny z přiloženého plastového brčka, obarveného na šedo, s vloženými papírovými stříškami. Bohužel jsem je udělal příliš vysoké a čeká mě jejich zkracování na realističtější výšku. Proto zatím ještě nemají ani kotvící lanka (z přiložených mosazných drátků).
Nalepeny jsou už i klasické zděné komíny s klempířskou manžetou, na střeše vodárny,

V tuto chvíli je zatím stavba v zásadě hotová a čeká mě dolaďování některých, převážně vizuálních detialů. Musím také ještě dokončit výrobu vrat (hlavně ohýbání dveřních závěsů, které vyžaduje pečlivost a opatrnost a je nutné dělat při zvlhčení dílů závěsů, aby při rolování nepraskly) a jejich připevnění na panty, které teprve musím vyrobit, nejspíš z přiloženého drátku, který použiji i na kotvení komínů.
Nakonec také snad přijdou na řadu žlaby a svody okapů... a nejbližší okolí výtopny. Zkusím co nejdřív doplnit a aktualizovat, stejně jako zkrácení plechových komínů :-)
Zatím díky, že to čtete! :-)

---