Nádraží Jemnice (Michal Talien)

dne 12. 04. 2019

---

---

Kapitola 1

Díky velkorysosti firmy Igra Model se mi do rukou dostal jejich model Jemnického nádraží. Je to klasická budova s trojkřídlou dispozicí - dva boční trakty, spojené na ně kolmým centrálním. Vzhledem k tomu, že zrejmě byla koncovou stanicí jedné lokální trati Moravské Budějovice - Jemnice, odpovídá tomu i velikost budovy.

V současnosti už z původní podoby fasády nádražní budovy zůstalo zachováno v zásadě jen rozmístění okenních a dveřních otvorů a (snad) jejich velikost.
Určitý náznak podoby fasády a zřejmě i původní okna můžeme sledovat v podobě nádraží v nedalekých Třebelovicích, ležících na stejné trati.Tamní budova dává tušit, že byla postavena jako úspornější, poloviční varianta budovy v Jemnici.

Další referencí by mohlo být nádraží v Lamperticích, kde ale zcela chybí první patro, vzhledem k rozměru a důležitosti budovy. Pohled na průčelí štítu ale dává tušit, kde je řešení modelu kompromisem, protože ozdobné lezény rámující štítovou partii a doplňující špalety oken jsou ve skutečnosti provedeny negativně, tedy pásem zanořujícím se pod povrch fasády, nikoliv vystupující výrazně před plochu průčelí, jak je provedeno v modelu.

Stavebnici jsem si rozložil a prohlédl si všechny její části, abych obhlédl co mě čeká.
Zběžně jsem pročetl i návod a podrobněji se začetl do úvodní části. Doporučení začít multiplicitními menšími celky (komíny a okna) mi přišlo jako rozumné a tak jsem s nimi začal, protože i při vlastní tvorbě jsem se k tomuhle postupu propracoval. :-)

Začal jsem komínovými tělesy...

Díly cihelného zdiva komínů jsou nebarvené, je tedy nutné tyto díly nejdřív podle svého nabarvit. Mně se nejlépe pracuje s klasickými vodovými barvami, proto jsem je použil i tady... a protože v reálném světě cihly málokdy mají zcela jednotnou bravu, přetřel jsem cihly několika vrstvami řidší barvy, různých oranžových a hnědých odstínů. Pod korunou komínů jsem pak naznačil černou barvou zašpinění sazemi, které pak při děštích stéká v pramíncích po těle komínů dolů.

Stejně tak i na betonových hlavicích jsem naznačil zašpinění černou barvou. Použil jsem i bílou barvu, abych trochu narušil jednolitou uniformní šedou barvu, kterou jsou "betonové a kamenné" díly ve stavebnici nastříkány.
Tenhle typ barev, který je ve stavebnicích firmy Igra Model použitý je pro mě trochu slabší stránkou, protože jejich povrch je uzavřený a hladký, což asi zajišťuje větší odolnost a životnost modelu, ale špatně se s nimi pak cokoliv dělá ve smyslu úpravy barev a patinace. Ale není to nic tragického a pro většinu modelářů, pro které je prioritou hlavně simulace železničního provozu a stavba modelů drážních vozidel, nikoliv staveb, které jsou v modelovém kolejišti vlastně spíš doplňkem, je možnost sestavit si model vápravní budovy bez nutnosti dalších úprav jistě vítanou.
Neodpustím si ale ještě jednu připomínku k volbě barev - ve většině stavebnic nejen od firmy Igra Model jsou voleny barvy podle mého názoru příliš jasné. Samozřejmě krátce po dokončení stavby jsou barvy fasýdy, krytin a nátěrů určitě jasné a zářivé (otázku volby konkrétních barevných odstínů nechme stranou), ale po nějakém čase, zvlášť v dobách minulých, kterým se většina železničních modelářů věnuje, notně blednou a zachází, ztrácí se pod nánosy prachu, sazí a smývá je déšť. Proto pokud je cílem modeláře pokud možno realistické působení celku kolejiště, je vhodné používat barvy povětšinou tlumené a pokud možno omezit barevnou paletu na celém kolejišti používanou. O použití a volbě barev na modelovém kolejišti vychází v různých časopisech návody i zamyšlení, proto si jistě každý najde svou ideální cestu.
Zpět k modelu. Díly cihlových stěn jsem opatrně slepil k sobě a pro jistotu jsem spoje ještě ve vnitřních rozích zesílil vlepením odřezků - proužků milimetrového kartonu.
Další díly, patřící ke komínům, jsou díly klempířské, tedy oplechování. Ve stavebnici je pojednáno stříbřitě nastříkaným kartonem, simulujícím kov.

Díly jsem přeci jen trochu "utlumil" naředěnou černou barvou a pak už jsem začal plechovou manžetou, obepínající spodní obvod ve styku komína se střešní krytinou a posléze nalepil komíny na plochy, simulující část plechů navazující na střešní krytinu. Následovaly betonové hlavice.

Jednotlivé koncovky komínových průduchů si nechám na později, protože jsou tvořeny mosaznou trubičkou, kterou bude nutno natřít barvou emailovou.

Příště budu pokračovat okny a fasádou obecně, tedy jejími jednotlivými díly. :)

Kapitola 2

Protože minule jsem se sice o oknech zmínil, ale v textu ani fotkách na ně nakonec nedošlo, došla na ně řada nyní.
Princip skladby dílů oken je stejný, jako u většiny komerčně dostupných modelů... a podobně řešená, laserem vyřezaná okna se dají koupit i samostatně, a to buď přímo od Igra Model v různých sadách nebo od JM detail v menších setech, ale s trochu větší variabilitou typů a velikostí.
Pokud tedy začneme od spodu, je to klasicky "zasklení" - vrstva průhledné plastikové slídy, vnitřní, obvykle bílé nebarvené okno, rám okna (špaleta), zasklení vnějšího okna, vnější okno (obvykle probarvený karton s gravírováním naznačujícím obvod rámu a styk křídel).

Celé slepené okno pak vypadá takto (omlouvám se za popisování pravděpodobně všem důvěrně známých skutečností... myslím i na začínající modeláře, kteří si třeba tuhle stavebnici koupili jako svůj první laser-cut model).

Zatímco papírové části modelu lepím disperzním lepidlem (oblíbený Herkules, i když Igra Model v této stavebnici dodává i disperzní lepidlo v praktické lahvičce se skvěle vyhlížejícím dávkovačem - musím to lepidlo v nějakém dalším kroku vyzkoušet), plastikové "skleněné" tabule je nutné lepit lepidlem jiným. Mně se celkem osvědčilo univerzální UHU lepidlo na všechno, připomínající náš Kanagom. Pravděpodobně by bylo lepší mít lepidlo s poněkud řidší konzistencí, ale k tomu jsem se ještě nepropracoval. Jistě se na diskuzním modelářském fóru nebo na některém blogu železničních modelářů najdou tipy na takové lepidlo.
Vzhledem ke konstrukčnímu řešení stavebnice ale neslepuji celé okno najednou, ale nejprve slepím vnitřní okno a špaletu

Tuto slepenou část pak vlepím do určeného otvoru ve stěně a teprve potom na přední stranu špalety přilepím vnější "zasklené" okno abych se vyhnul případným rozměrovým kolizím při nepřesném slepení a následném protlačování kompletního okna otvorem ve stěně.
V této fázi se pak někdy zdá, že drobným problémem (který asi následně vyřeší nalepení okenních šambrán a parapetních říms - celý model je dobře konstrukčně promyšlený a přesný, zřejmě je to tedy obava neopodstatněná, ale raději nenechávám nic náhodě) by mohlo být prosvítání světla kolem okenního rámu (v případě, že budete chtít mít interiér modelu osvětlený).

vyznačená místa prosvítání kolem vlepeného okna

Pro jistotu jsem tedy vlepil ještě doplňkové stínící dílky vyřezané z černého fotografického kartonu - viz. obrázek o jeden výše a zde:

Je pak ale někdy nutné upravit díly příčných opěrných stěn, pokud přijdou do styku s tloušťkou tohoto papíru navíc.
Když tedy máme osazena všechna okna a dveře (jejichž montáž je velmi jednoduchá, jen je v případě zájmu potřeba je předem natřít barvou), můžeme začít se stavbou budovy...
Tady je obrazová rekapitulace budoucích obvodových stěn stavby:

Jak už jsem psal na začátku, mně osobně se zdá žlutá barva stěn trochu příliš sytá a výrazná, proto jsem ji "utlumil" přetřením bílou temperou, do které jsem přimíchal ještě trochu okru, aby podle mého cítění trochu více připomínala barvu omítky. Na několika místech jsem naznačil i patinaci - stékání špíny zpod vystupujících architektonických článků... ale patinaci budu dolaďovat až po dokončení celé stavby, takže zatím to jsou spíše testy.
Do některých oken jsem při jejich kompletaci vlepil květináče z drobných odřezků kartonu a malých kousků zelené "houby", zbytků z jiné stavebnice. Na některá jsem také na jejich vnitřní straně nalepil záclony z jedné vrstvy papírového kapesníku.
Dalším krokem bude zahájení kompletace samotné stavby, která začíná slepením přízemí.

Kapitola 3

Předchozí díly: zahajovací práce a stěny modelu
Po časové prodlevě pokračuji s dokumentací stavby, která je v tuto chvíli již (z hlediska stavebnice) hotová. Zbývá ještě doplnit různé detaily ( jako například podokapní žlaby a dešťové svody nebo venkovní osvětlení), které nejsou součástí stavebnice.

Obrázky výše popisují stavbu přízemí nádražní budovy. Nejprve sestavíme stěny bočních křídel a pak mezi ně vlepíme křídlo střední. Všechny díly dobře sedí a při lepení nedocházelo k žádným komplikacím.
Já jsem u bočních křídel použil odřezek kartonu k zesílení horní hrany příčných stěn které by jednak mělo konstrukci ještě trochu vyztužit a také zvětší plochu na níž se přilepí stropní deska. Nároží křídel jsem uvnitř vyztužil buď dalšími odřezky nebo, lépe, dřevěnými nosníčky, přikrácenými na patřičnou výšku.

Přilepíme strop přízemí, který zároveň plní funkci římsy oddělující v průčelí přízemí a první patro.

Obě delší průčelí pak vypadají zhruba takhle - nahoře průčelí do ulice, dole průčelí obrácené ke kolejím. Na fotografiích už jsou doplněné schody, podezdívky, parapetní římsa i nárožní bosáže.
K parapetním římsám bych rád poznamenal, že pro jejich správné vlepení je během instalace oken potřeba okenní celky vlepovat do otvorů ve stěně co nejvíce k jejich hornímu okraji. Pokud nejsou okna doražena maximálně k nadpraží, hrozí, že parapetní římsa se pak bude pod oknem trochu prohýbat, což nevypadá moc realisticky.
Na druhou stranu právě parapetní římsy v přízemí a kamenné parapety v prvním patře a v podkroví zajišťují, že případné světlo nebude kolem okna nikde škvírami pronikat, jak jsem se na začátku stavby obával. Nebude tedy nutné lepit clonící rámečky na vnitřní povrch stěn.

Následuje stavba prvního patra, která opět začíná jedním z bočních křídel

Následuje postupné přidávání stěn středního křídla, které je pak uzavřeno boční stěnou křídla postranního.

Na fasádě prvního patra dolepíme nárožní bosáže, které stavbu zvenku zpevní a hlavně přikryjí nárožní spoje.

Pohled shora ještě před vlepením stropů prvního patra.
Stavba prvního patra je obdobná, jako stavba přízemí, jen s tím rozdílem, že její součástí už jsou i štíty podkroví. Konstrukčně je ale v zásadě totožná. Pokud budete chtít instalovat osvětlení, je v této fázi ještě stále pro jeho vedení ponechána jako šachta místnost nad vestibulem.

Nakonec i do prvního patra vlepíme stropy (ve stropě středního křídla jsem vyřízl otvor jako pokračování šachty pro instalaci osvětlení pro případ, že bych chtěl v místnostech osvětlení shora a také případně v některých oknech podkroví) a následně příčky v podkroví bočních křídel.
Po obvodu ještě přilepíme římsy, které jsou vtipně vyřešeny a je potřeba jen ohlídat jejich rovnost.
Tím je "hrubá stavba" nádraží hotová. Další fází je zastřešení.

Díly krovu nejprve nabarvíme požadovanou barvou

Jako první prvky vazby krovu vlepíme pozednice.

Následuje sloupek a hřebenový trám středního křídla.

Poté osadíme hřebenové trámy bočních křídel.

Posledním krokem stavby krovu je lepení krokví. Začínáme krokvemi středního křídla mezi štítovými stěnami, následují krokve bočních křídel a jako poslední nalepíme malé krokve středního křídla nad krokve křídel bočních. Krokve které ponesou přesahy střech nad štíty bočních křídel stavbu krovu zakončí.

Na krokve přilepíme první vrstvu střechy (nejprve opět střední křídlo a pak křídla boční) a do úžlabí vlepíme "oplechování".
Stavba krovu je logická, dobře promyšlená a přitom konstrukčně relativně jednoduchá a "zjednodušená" na únosnou a stále funkční míru. Jediný "problém", na který jsem při stavbě narazil (a možná jsem tuhle pasáž v návodu přehlédl) je skutečnost, že plechy do úžlabí jsou zhruba do poloviny délky ve svém středu proříznuté. Nebyl jsem si jistý, jestli je to záměr nebo "nehoda" při vypalování a při lepení jsem velké části slepil dohromady. Ukázalo se, že měly zůstat proříznuté, protože s tímto prořezem se počítá pro "vsunutí" desky krytiny. Já jsem pak musel krajové části dílu krytiny středního křídla dodatečně uřezávat a zase přilepovat, abych mohl krytinu na střední křídlo přilepit. Ale to je moje chyba, nikoliv chyba konstrukce a většina modelářů se jistě dovtípí včas :-)

Dolepené kousky střešní krytiny se pak dají snadno "zamaskovat" dobarvením a tím pádem téměř zneviditelněním spojů. To platí pro všechny případné opravy, které by během stavby mohly nastat.
Dolepíme tedy střešní krytinu (v tomto případě se zřejmě počítá s pořadím opačným - nejprve křídla boční a pak křídlo středové) a následuje přilepení všech komínů (polohu komínů zjistíme při studiu návodu či případně prohlédnutím fotografií reálné staniční budovy na webu či v publikaci o historii lokální trati) a střešních poklopů. Já jsem si je maličko upravil na prosklená vyklápěcí okénka, ale záměrem jsou poklopy plechové.

Stavbu dokončíme přilepením svislých věšadel s ozdobnými špicemi ve štítech bočních křídel. Pro umístění vodorovných "korunek" na špičky je nutné tyto velmi opatrně obrousit aby špičky získaly tvar jehlanu a nikoliv "stanů".
Tím je stavba stavebnice ukončena. Následuje už jen patinace dle vkusu jednotlivých modelářů. A jak už jsem zmiňoval na začátku, možné, ba vhodné je doplnění některých další částí stavby, jako jsou např. podokapní žlaby. To už se ale objeví v některém z dalších příspěvků.
V každém případě stavebnice od Igra-Model je příjemným rozšířením modelového sortimentu tuzemských nádražních budov a firmě za něj patří dík!

---